Geologicko-paleontologická expozice Barrandien

Expozice se nachází v jedné místnosti prvního poschodí domu čp. 88, který bezprostředně sousedí s Jenštejnským domem, a je v ní vystaveno celkem 224 kusů exponátů. Návštěvníci jsou seznámeni se základními údaji o Barrandienu. Důležitá je barevná geologická mapa Barrandienu v měřítku 1:200 000 a tabulka se základním přehledem geologického vývoje Barrandienu a jeho pokryvných útvarů. Úvodnímu panelu dominuje busta Joachima Barranda. Kromě Barranda jsou zde zmíněni i další významní geologové Otomar P. Novák, Jaroslav Perner a Jaroslav J. Jahn. Fotografie meteoritu spadlého mezi Žebrákem a Praskolesy v roce 1824 upozorňují na tuto výjimečnou událost.

Proterozoikum (starohory)

Stručný text seznamuje návštěvníky se základní charakteristikou proterozoika. Z proterozoických sedimentárních hornin je vystavena břidlice. Vulkanické horniny reprezentuje spilit a variolit. Vzorky buližníku doprovázejí fotografie mikroorganismů v buližnících nalezených a buližníkové skalky u Hudlic. Divácky působivý je leštěný řez stromatolitem a kresba s rekonstrukcí kokšínských stromatolitů.

Kambrium (starší prvohory)

V textu je popsán stručný vývoj kambria rozdělený na tři hlavní období s odlišným geologickým vývojem - spodní, střední a svrchní kambrium. Z paseckých břidlic spodního kambria pocházejí nejstarší makrofosílie náležející členovci Kodymirus vagans. Důraz v expozici ja kladen na bohatou mořskou faunu středního kambria, reprezentovanou četnými trilobity, ramenonožci a ostnokožci. Svrchní kambrium reprezentuje ukázka ryolitu z křivoklátsko-rokycanského vulkanického komplexu.

Ordovik (starší prvohory)

Stručný text seznamuje s geologickým vývojem ordoviku v Barrandienu. Ordovické moře bylo plné života, což dokumentují četné obrazové přílohy a vystavené zkameněliny. Ty náležejí zástupcům trilobitů, plžů, korýšů, ramenonožců, jablovců a konulárií. Nechybí ani ukázka ichnofosílií.

V souvislosti s ordovikem nesmí chybět ukázy sedimentárních železných rud - hematitu a chamositu. Sedimentární horniny zastupuje řevnický křemenec. Tufit z Ejpovic dokumentuje vulkanickou činnost. Z typických minerálů je zastoupen wavellit.

K ordoviku náleží i unikátní deska se šesti obřími trilobity Megasaphus ingens, kteří pocházejí z dnes již zaniklé lokality Háj u Zahořan.

Silur (starší prvohory)

S geologickým vývojem siluru se může návštěvník opět seznámit v textu. Ten je doplněn četnými kresbami a fotografiemi.

Vzorek graptolitové břidlice je ukázkou typické spodnosilurské horniny. Ze spodního siluru pocházejí i vápnité konkrece z lomu Kosov u Berouna. Vulkanickou činnost dokumentují ukázky diabasového tufu (tzv. žabáku) z Lištice, diabsového popelového tufu z lomu Kosov a lapilli z Mořiny. Na styku břidlice s diabasem vznikla kontaktní metamorfovaná hornina datolitický rohovec.

Hlavní část vystavených předmětů tvoří silurské zkameněliny, především trilobiti, hlavonožci, koráli, dále mlži, plži, ramenonožci, zástupce korýšů a lilijic.

K silurskému útvaru náleží také masivní lavice s hlavonožci, tzv. hlavonožcový vápenec.

Devon (starší prvohory)

Základní charkteristika devonu seznamuje s nejmladším barrandienským útvarem. Obrazová část představuje zejména lokality světového významu, a to světový stratoptyp hranice silur/devon na Klonku u Suchomast a pomocný stratotyp ke světovému stratoptypu na Klonku - Budňanská skála u Karlštejna. Na kresbách a fotografiích jsou zachyceni četní devonští živočichové.

Exponáty tvoří především zkameněliny mnoha druhů trilobitů, ramenonožců, plžů, mlžů, hlavonožců, konulárií, lilijic, mechovek a čtyřčetných korálů.

Pro koněpruskou oblast jsou typické tzv. neptunické žíly, jejichž vznik je zde objasněn pomocí textu, fotografie i vzorku. Ze středního devonu je zastoupen prachovec z roblínských vrstev s krásnými proudovými stopami. Z kačáckých vrstev středního devonu pochází kapradinovitá rostlina Relimia hostinensis.

Hercynské (variské) horotvorné pochody
Mladší prvohory

Text objasňuje vznik variského horstva během variských horotvorných procesů (orogeneze). Po odeznění hlavních fází variské orogeneze se v depresích mezi vyvrásněnými horskými pásmy tvořily nové sedimentační prostory, které měly ráz jezerních (limnických) pánví. Obrazová část i vystavené ukázky jsou zaměřeny na svrchní karbon, který částečně pokrývá barrandienské svrchní proterozoikum a starší paleozoikum (starší prvohory).

Pouze na fotografii je předveden unikátní nález nymfy jepice z lomu Na Štilci u Tlustice, který patří k nejstarším a nejlépe zachovaným exemplářům na světě. Nymfa jepice je nejcennějším kusem paleontologických sbírek Muzea Českého krasu.

Hlavní část vystavených vzorků z mladších prvohor tvoří přesličky, plavuně a kapraďosemenné rostliny. Z Lísku pochází ukázka černého uhlí z radnického souslojí.

Druhohory a třetihory

Druhohorní a třetihorní pokryvné útvary Barrandienu byly z větší části denudovány, a proto nejsou příliš rozsáhlé. Obrazová část představuje zástupce ještěrů Mosasaura a Plesiosaura, plže, amonita a ukázky křídové květeny. Exponáty představuje glaukonitický pískovec z výplně krasové kapsy z Velkolomu Čertovy schody a vzorek typické druhohorní horniny - opuky.

Z třetihorních usazenin se zachovaly zbytky říčních sedimentů na vyšších místech staré paroviny. Třetihorní vulkanickou činnost dokumentují ukázky čedičové lávy a vulkanoklastických hornin z Vinařické hory u Kladna, doplněné nákresem tohoto stratovulkánu. Ve výplních krasových dutin vápenců u Suchomast byly nalezeny kosti mastodontů spolu s další mladotřetihorní lesostepní zvířenou.

Čtvrtohory

Čtvrtohorní sedimenty tvořící pokryv Barrandienu jsou velmi rozmanité. Pro starší čtvrtohory, tzv. pleistocén, je typické střídání ledových a meziledových dob. V ledových dobách vznikaly říční terasy a probíhala silná říční eroze. V naplaveninách říčních teras jsou poměrně hojné nálezy pleistocenních zvířat. Návštěvník si může prohlédnout kosti jeskynního lva, koně, bizona, soba, srstnatého nosorožce i divácky atraktivní kosterní pozůstatky mamuta. V ledových dobách se tvořily také spraše a v nich vápnité konkrece, tzv. cicváry.

Pro období středního a vyššího holocénu má evropský význam profil kupou pramenných vápenců ve Svatém Janu pod Skalou.

Ložiska nerostných surovin

Člověk od pradávna využíval přírodní bohatství v oblasti Barrandienu. Těžila se zde a dosud těží řada ložisek nerostných surovin. Dnes má největší význam těžba silurských a devonských vápenců. Nechybějí ukázky různých druhů barrandienských vápenců (koněpruský, suchomastský, loděnický). Kolem roku 1965 byla ukončena těžba barrandienských sedimentárních železných rud. Je možné si prohlédnout několik odrůd chamositu a také názorný geologický profil železnorudným ložiskem u Zdic. Jako drcenné kamenivo je používán ryolit z Kněžského vrchu u Těškova, jako stavební a dekorační kámen opuka z Přední Kopaniny.

Minerály

Vystavené minerály představují ukázky nerostů, které se vyskytují na Berounsku a Hořovicku. Divácky zajímavý je například medový sintr ze Zlatého Koně u Koněprus, wavellit z Cerhovic, leštěné železité křemeny, chalcedony a acháty z okolí Zaječova a řada dalších.